Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pravdy a pomluvy o Marii Antoinettě

3. 2. 2011

Životní i herecká energie Luby Skořepové nepodléhá ani v nejmenším zákonu plynoucího času. Důkazem je nová premiéra pražského Divadla v Řeznické, kde herečka exceluje v sedmdesátiminutovém monologu ze záhrobí vystoupivší Marie Antoinetty.

Text je dílem původně loutkoherečky Hany Zavadilové, žijící od 80. let střídavě v Praze a Paříži. Pokusila se v něm zobrazit francouzskou královnu, jejíž život skončil ve 38 letech pod gilotinou, jako ženu se všemi radostmi i strastmi jejího osudu. Svůj text nabídla před časem právě Skořepové a ta po krátkém váhání výzvu přijala. Hru s ní v Řeznické nastudovala mladá režisérka, studentka brněnské JAMU, Jana Podlipná.

Skořepová nachází v Marii Antoinettě společné rysy - její mladičká rakouská princezna je stejně rozpustilá a rošťácká jako hereččino dětství v Náchodě, její nepřizpůsobivost francouzské etiketě, korzetu, manželovi, její fantazie a snění, s nímž utíká z nudné skutečnosti do romantických představ, to všechno jsou styčné body, v nichž si herečka s postavou dobře rozumí. Antoinetta Luby Skořepové baví diváky a hlavně divačky, drží je na uzdě místy komediálně razantního, jindy až minimalistického hereckého výrazu, s chutí a osobitou groteskní nadsázkou se proměňuje z postavy do postavy. Její výkon graduje k závěru, kdy své vyprávění koncentruje plně k textu, a publikum s ní bez dechu prožívá poslední minuty života její hrdinky.

Stačí jí k tomu tři praktikábly, cihlová zeď a nasvícené barevné okno. A hlavně herecká fantazie, která v jejím případě s léty neslábne, spíše naopak.

(27. 1. 2011 - Radmila Hrdinová, Právo)