Jdi na obsah Jdi na menu
 


Luba Skořepová v obdivuhodné herecké formě

3. 2. 2011

Životní a hereckou energii můžeme Lubě Skořepové všichni závidět. Kromě toho má herečka schopnost vyhledávat si stále nové, mnohdy velmi mladé spolupracovníky. Jako by jí přibývající léta zrychlovaly život, a tak kromě hraní na jevišti Národního divadla a Městských divadel pražských každoročně uvede nějaký nový osobní projekt. Komorní scéna Divadla v Řeznické svědčí její spontánnosti, blízkého kontaktu s divákem se nebojí.

Hra Pomluva vypráví o životě a smrti Marie Antoinetty prostřednictvím ducha této královny, která zemřela krutou smrtí pod gilotinou. Luba Skořepová si se svou hrdinkou dokonale rozumí, takže příběh, který by mohl nést podtitul historie v nedbalkách, je zábavný a chvílemi i tajemný, ale nezříká se ani historických faktů (byť jsou pojata s lehkou nadsázkou a fabulačním komentářem). 

Herečka zaujme hned při vstupu na scénu – vlastně ještě dříve. Ve světle bodového reflektoru vidíme ruku šátrající po veřejích. Pak se ze tmy vyloupne postava oblečená v bílé košili a představí se jako duch Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie. Silná matka, která využila svých potomků k politickým cílům, předurčila osud své dcery, když se jí rozhodla v patnácti letech provdat za nezletilého Ludvíka XVI. Dějiny uchovávají v paměti Marii Antoinettu jako rozmarnou královnu, která údajně způsobila úpadek královské pokladny. Stala se symbolem rozmařilosti šlechty a tak bylo její následné odsouzení rozhořčeným davem poddaných pokládáno za spravedlivé. Text hry však situaci nahlíží z jiného úhlu. Sledujeme příběh mladičké dívky, která se proti své vůli ocitla v cizí zemi po boku nezralého chlapce, a dostala se do nepříjemného víru mocenských zájmů (jehož součástí bylo zplodit mužského potomka). Dozvídáme se o hořkých stránkách zdánlivě bezstarostného života na výsluní francouzského dvora, traumatizujících myšlenkách před narozením potomků, bolesti po smrti jejích dětí, nešťastné tajné lásce, uvěznění a čekání na smrt a samotě, ve které nebyl nikdo, kdo by jí poradil, komu by se mohla svěřit. To vše je ovšem vyprávěno s nadhledem, který si jako svůj duch může dovolit. A proč se dílko jmenuje Pomluva? Poukazuje na to, jak pomluvy, které se o Marii Antoinettě šířily, jednou provždy předurčily její image v dějinách. 

Luba Skořepová je nejen zkušená herečka, ale má i záviděníhodný humorný nadhled. S přehledem se proměňuje na scéně z lehce střetovského, potměšilého ducha v mladou dívku i toužící ženu. Ve chvílích, kdy vstupuje do světla stylizovaného trůnu, její tvář jako zázrakem omládne. Dokáže pobavit skeptickým komentářem, ale jsou chvíle, kdy je dojemná. Zdařile balancuje na hraně vážnosti a humoru. Díky ní se historické leporelo stává příjemným zážitkem, který si nehraje na velké umění, ale při jehož sledování nemáme pocit ztraceného času. 

Pomluva, novinka v repertoáru pražského Divadla v Řeznické, je na programu 9. a 23. února. 

(2. února - Jana Soprová, ČRo3 - Vltava, Mozaika)

http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/luba-skorepova-v-obdivuhodne-herecke-forme-recenze--845767