Jdi na obsah Jdi na menu
 


L.S. exceluje v novince Divadla v Řeznické

"... předvedla obrovskou škálu možností - puberťačku, královnu, na smrt odsouzenou, i ducha - to všechno v jedné hodině..."

pomluva---jiri-macek-denik.jpg

Byla na pódiu sama. A přece jí bylo plno. Tři praktikábly, nebo-li vyvýšená pidipódia, jedny schůdky dva stupínky. A ona. Hodinu žije na jevišti, ale v té hodině projde mnoha lety. Vlastně prolétne staletími. Řeč je o hlavní a jediné postavě. Marii Antoinettě. Královně francouzské. Vlastně o Lubě Skořepové. I když je to jedno. Obě jsou na pódiu jedno tělo, jedna duše. I když tělo je trochu zvláštní výraz.

Divadlo v Řeznické má za sebou premiéru hry Hannelore K. Pomluva. A Luba Skořepová v ní prožívá život Marie Antoinetty. Jako duch, který vyjde na světlo a v pouhé hodince popíše svůj dávný pozemský život.

 
Bez rekvizit
 
Samotný začátek naznačuje nevšední podívanou. Kdo se obává, že jediná herečka, popisující život mladice z vyšších kruhů, bude působit osamoceně, hodně se splete. Na strohém jevišti není jediná rekvizita. Pomineme-li onen soupis majetku spočívající zejména ve třech praktikáblech, které simulují židli, sedačku, postel i jídelní stůl. A schůdky, na něž Luba, vlastně Antoinetta, často vstupuje.
 
Start hry zajišťují ruce. Vynořují se zpoza stěny. Jen na pár vteřin. Když jevišti zpozorní, vtrhne na pódium jako duch, který se do své podoby dostal před 217 lety. V roce 1793 byla Marie Antoinetta popravena. Sťata gilotinou.
 
Po pár vteřinách diváka podvědomě napadne, že tohle bude komedie, kdy ho bude ještě ráno bolet bránice. Duch Marie A. se začne vracet do svého mládí, do seznámení s Ludvíkem XVI, sňatku a svatební noci, tolik traumatizující (oba novomanželé vládli nenávistí k sexuálnímu životu), za milencem.
 
I když se divák směje často, smíchu s ubývající minutami ubývá. Na povrch vstupuje jako temný oblak strastiplný život mladičké Marie. Její traumatizující myšlenky před narozením potomků, bolest po smrti dcery a dvou synů, nešťastno z tajné lásky. Život tady plyne na pódiu kostrbatou rychlostí. Luba Skořepová mistrně děj hry zrychlí do sprinterské podoby, aby v mžiku, když divák lační po finiši, zpomalila, jakoby čekala na to, co udělají soupeři v další zatáčce. A ti zrazují, podtrhují nohy.
 
A nakonec spustí smrtící železo. Takhle žila Antoinetta.
 
Zážitek
 
Komorní provedení v mini Divadle v Řeznické podtrhuje údernost provedení. Divák je uhranut grimasami herečky, jejíž tvář se přeměňuje v uličnici, šibalku, rošťandu, lhářku, nechápajícího tvora a konec konců i v ducha. Čarokrásné vrásky paní Luby a její oči hledící skrz naskrz diváky do minulosti staré přes dvě stovky let. To je zážitek, který stojí za to prožít.
 
Název hry Pomluva vychází z jediné jednouché myšlenky. O Marii A. se povídalo, že kdysi řekl: Když lidé nemají chleba, ať jedí koláče. „To je pomluva. To jsem neřekla já, to řekla teta,“ zopakovala rozčileně Luba Marie. A diváci jí to určitě věřili.
 
Hru Pomluva režírovala a výpravu má Jana Podlipná a je skvělou výpravou do minulosti. Takovou hodinou dějepisu. Pro školáky všech kategorií jako stvořená. I když by si ke školní hodině museli přidat i přestávku. Tak dlouho hra trvá. Luba Skořepová z jeviště nevyjde ani na vteřinu. Ona v tom dějepisu hraje hlavní roli.
 
 
SLOUPEK JIŘÍHO MACKA

Jedna dáma, jeden život, jeden duch

Sledoval jsem ji s otevřenými ústy. Pohybovala se na pódiu chvíli jako tanečnice, chvíli jako zhroucený člověk. Smála se i slzela. Vžila se do role mladé ženy, kterou nesmyslná mašinérie dohnala pod gilotinu.

Nejsilnější chvíle nejnovější premiérové divadelní inscenace Pomluva v Divadle v Řeznické jsem prožil, když si stoupla pár metrů ode mne, znehybněla, osvětlení ji ozářilo všechny vrásky na jejím obličeji, oči se jí zaleskly a ona nás všechny vrátila o více než dvě stovky let do minulosti.

Udělila mi lekci z dějepisu. Ale také lekci z úchvatného hereckého výkonu.

Ta žena se jmenuje Luba Skořepová a je jedinou herečkou ve hře Pomluvy, která mapuje život francouzské královny Marie Antoinetty. Mapuje ji pohledem ducha Marie, který na jevišti na hodinku oživne. Oživne, aby vyprávěl příběh jedné panovnice.

Jedna dáma přehrála život jedné dámy. Pravda, z pozice ducha. Kdybych Lubu Skořepovou potkal v temných pražských uličkách, možná bych si řekl, že kolem mne prošel duch. Kdo ví, možná bych se lekl a utekl. Možná bych zkameněl a čekal, co se bude dít. Přesně tak jsem kameněl při téhle nádherné hře mnohokrát.

Když jsem z Divadla v Řeznické odcházel, napadlo mne jediné: Takové zkamenění by měl čas od času zažít každý z nás. Hodinové zkamenění by se totiž hodilo v dnešním uspěchaném světě mnohokrát.

Když u toho bude nějaký duch, o to lépe…

jiri.macek@denik.cz

(15.1.2011, Jiří Macek - Deník)

http://prazsky.denik.cz/kultura_region/luba-skorepova-exceluje-v-novince-v-divad20110115.html 

Na Facebooku Divadla v Řeznické dodává Jana Hovádková: 

Plně souhlasím s pochvalou, měla jsem to štěstí paní Lubu vidět právcě v této roli a je úžasná!!! Obdivovala jsem její paměť a zapálení do hry, vážně doporučuju!!! A těším se, že až budu opět v Praze, budu mít štěstí a paní Skořepová bude ten večer hrát v Mydlibábě, kterou jsem bohužel kvůli její nemoci neviděla... Paní Lubo, děkuji za skvělý zážitek!!! 

Taková byla Marie Antoinetta Josefa Johana

Byla dcerou královny Marie Terezie a císaře Františka Štěpána I. V patnácti letech byla poslána na francouzský královský dvůr, aby tam spojila svůj život se životem budoucího krále Ludvíka XVI. Jako královna, jíž se stala v necelých dvaceti letech, vedla poněkud rozmařilý život. V roce 1789 došla hladovému lidu trpělivost, krále s královnou svrhl a po jejich nezdařeném útěku uvěznil v Templu. Byla popravena deset měsíců po svém manželovi, její život v říjnu 1793 na dnešním Náměstí svornosti ukočila gilotina. Cesta královny na popraviště ve vozíku pro odsouzené je zachycena na autentické skice od J. L. Davida.

Původ

Arcivévodkyně Marie Antonie se narodila z manželství Marie Terezie Habsburské (1717–1780) a Františka I. Štěpána Lotrinského (1708–1765). Přišla na svět jako patnácté dítě a poslední dcera tohoto páru. Byla členkou habsbursko-lotrinské dynastie.

Její matka Marie Terezie byla vnučkou císaře Leopolda I., neteří císaře Josefa I. a dcerou císaře Karla VI., který měl se svojí manželkou Alžbětou Kristýnou pouze dvě dcery, z nichž se starší Marie Terezie stala jeho dědičkou (Pragmatická sankce). Za lotrinského vévodu Františka Štěpána, který v mládí pobýval na císařském dvoře a do něhož se bezhlavě zamilovala, se provdala v roce 1736. On sám se kvůli své vyvolené musel vzdát Lotrinského vévodství ve prospěch Francouzského království. V roce 1745 byl pak zvolen císařem Svaté říše římské.

Manželství


Stejně jako její sourozenci se také Marie Antonie již v mladém věku stala objektem matčiny sňatkové politiky. Zřejmě v roce 1766 pojala Marie Terezie plán na sňatek dcery s francouzským následníkem trůnu, čímž by utužila křehké spojenectví mezi Rakouskem a Francií.

V roce 1770 se Marie Antonie ve Vídni v zastoupení provdala za francouzského následníka trůnu Ludvíka, poté se vydala s družinou na cestu do Francie. Podle zvyku na hranicích obou říší proběhlo předání arcivévodkyně, Marie Antonie musela svléci a odložit vše rakouské včetně svého psíka Mopse.

Po sňatku přijala jméno Marie Antoinetta a stala se francouzskou korunní princeznou („dauphinkou“). Manžel usedl jako Ludvík XVI. na trůn po smrti svého děda Ludvíka XV. v roce 1774. Po jeho boku byla Marie Antoinetta královnou až do pádu království za Velké francouzské revoluce v roce 1792, kdy byl nejdříve popraven Ludvík a devět měsíců po něm i ona.

Děti a bankrot

19. prosince 1778 se po osmi letech manželství narodilo první dítě – dcera, Marie Tereza „Madame Royale“ a 22. října 1781 vymodlený dauphin – Ludvík Josef Xaver. Později měli ještě Ludvíka Karla, vévodu z Normandie a dceru Madame Sophie, která však byla znetvořená a v jedenácti měsících zemřela.

Vévoda z Normandie zemřel za hrůzovlády, když byl dán na převýchovu ševci Simonovi. Vévoda z Normandie je označován také jako Ludvík XVII.

Marie Antoinetta bývá mylně označována jako hlavní viník bankrotu státní pokladny. I proto byla neprávem označována coby Madame Déficit. A to především tím, že si nechala vozit drahé látky, krajky, šperky, pořádala nákladné plesy, v kartách prohrávala astronomické částky a do vlivných úřadů jmenovala své oblíbence (vévodkyni de Polignac, princeznu de Lamballe a jiné, např. knížete de Ligne, barona de Besenval, markýze d’Adhémar, vévodu de Lauzun).

Smrt

Ačkoliv náklady na královský dvůr byly rovny desetině ročního státního rozpočtu, hlavní příčinou bankrotu bylo financování amerických kolonií v boji o nezávislost na Velké Británii. Z velké části může za obrovský státní dluh i neschopnost tehdejších ministrů a krále prosadit zdanění šlechty, která se postavila proti vůli krále a tím neumožnila ozdravení ekonomiky království. Tato situace pak vedla přímo k Velké francouzské revoluci. Z rozhodnutí Revolučního tribunálu byla dne 16. října 1793 v Paříži sťata gilotinou.

(zdroj www.wikipedia.cz)

 

Foto: Jiří Macek, Deník