Jdi na obsah Jdi na menu
 


Divadlo jako životní i herecké mistrovství

13. 8. 2011
 
Divadlo není jen inscenovaný příběh a text, ale také setkání s herci, zpěváky či tanečníky, dnes by se řeklo performery. Nejvzácnější z takových setkání bývají večery, kdy jste svědky spojení skvělého textu a silného příběhu s legendárním hercem či performerem. Sám nikdy nezapomenu na Ženitbu v nuselském divadle, ve které jsem viděl Oldřicha Nového s Laďkou Kozderkovou, nebo na Furianty v Národním ještě s Eduardem Kohoutem. Anebo Jana Třísku jako Krále Leara na Pražském hradě. Obdobně nezapomenutelná jsou setkání s herečkou Lubou Skořepovou. A když je navíc jedinečný i text, jde o událost, kterou by si žádný divadelní fajnšmekr – a vlastně jakýkoli divák – neměl nechat ujít. Monodrama v Paříži žijící české herečky a dramatičky Hany Zavadilové, podepisující se pseudonymem Hannelore K., Pomluva, které mělo začátkem roku v režii mladičké Jany Podlipné premiéru v pražském Divadle v Řeznické, zachycuje život (a popravu) francouzské královny Marie Antoinetty (1755 – 1793), dcery rakouské arcivévodkyně a uherské královny Marie Terezie a císaře Františka I.
Hannelore K. umně propojuje vlastní vizi soukromého života a úvah této historické postavy s historickými fakty. A Luba Skořepová svým charismatem, lidskou empatií a hereckým mistrovstvím dává této figuře rozměr velké dramatické figury. Dokáže být až klaunsky hravá a ironická, dokáže s diváky koketně komunikovat, ale je také vášnivá, tragická, opravdová. Je zážitek vnímat ji jako velkou, zkušenou herečku. Ale ještě větší zážitek je sledovat ji jako člověka. Člověka, který o životě toho hodně ví, a který díky civilnímu textu o něm může i mluvit a hrát. Za Marii Antoinettu i za sebe. Nenechejte si setkání s těmito dvěma velkými postavami ujít. Budete na ně vzpomínat ještě na smrtelné posteli. Ať na ní budete ležet zítra, anebo až za sto let.
Vladimír Hulec, časopis Sanquis, jaro 2011