Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kam odejdou divadelní role, když se přestanou hrát?

15. 12. 2008

Kam odejdou divadelní role, když se přestanou hrát?

Mí diváci vzpomínají na mé postavy, rádi by je zase viděli, znovu prožili jejich životy. Říkám jim: nebojte se, ty postavy se neztratily, jednou jsem jim dala krev a lidský cit, tak nemohou zmizet. Žijí dál. Sehnala jsem jim takový herecký domov důchodců, nevadí, že je jen v mé představě, já jí věřím, a to stačí. Je jich přes 60, těch velkých, v útulku je tlačenice, ale ony to nepohodl podstoupí, jen když žijí. Občas je navštívím, potěším se s nimi. Teď budou Vánoce, abych myslela na dárky. Budu jim předčítat dopisy, co mi během mého hereckého života došly. A ještě pořád chodí. Taky kritiky. Tak se s nimi v duchu pomazlím a kousky si zahraju a naplno prožiju.

Kdepak, cítím, že jsou naživu. A těm mým největším mazlíčkům slíbím, že o nich napíšu v knížce a semtam otisknu fotku. Na Štědrý den jsem už léta sama, rozsvítím svíčky, postavím si na stůl fotky tatínka a maminky a vedle nich právě ty mé nejmilejší. To budou asi ty tragikomické. Krystýna z Furiantů, Věročka a Lizaveta z Měsíce na vsi, Ruměna a Jenovefa z Hadriána, Rozára z Maryši, Myška z Kočičí hry, Harpagon z Moliera a všechny "komindy" z Shakespeara a Moliera, i z naší klasiky. Bude to těžký výběr. Uvařím podkrkonošské kyselo, upeču placky s pracharandou, napiju se jablečného čaje a já vám, děvenky moje, zazpívám koledy. A poprosím toho "nahoře", aby nás tu chvilku ještě nechal.

(zdroj: měsíčník Národní divadlo, 4 - prosinec 2008)