Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nosím šaty z tanečních

30. 8. 2008

Luba Skořepová diváky už po léta očarovává vytříbeným hereckým stylem gejzírem přirozené vitality.

Také proto je naprosto neuvěřitelné, že již za několik dní oslaví narozeniny, jimiž dle svých slov prý už defi nitivně ukončila pubertu. K této příležitosti jí pražské Divadlo U Valšů nadělilo inscenaci Milostná tajemství...

* V představení velmi otevřeně hovoříte i o intimnostech člověka. Nedělá vám to problém?

A proč by mělo? Tyhle věci vůbec neřeším, protože v tu chvíli stojím na jevišti. Tam mě nikdy nenapadlo se nějak ostýchat.

* Dovedete být takto otevřená i v osobním životě?

Například o sexu mi nedělá vůbec problém mluvit. Není mi cizí nic, co je pravdivé. Nenávidím ale pornografi i a věci, které produkuje bulvár. Myslím, že by se pro něj měla určit nějaká hranice. My byli vychováni na venkově, měla jsem báječné rodiče a profesory, a proto moje generace ještě dobře ví, co je to vkus. 

* Jak se tedy díváte na dnešní konzumní dobu, která často upřednostňuje povrchnost?

Můžu vám odpovědět jednou větou? Ani se neptejte! A nejenže se na to dívám tímto způsobem, ale jsem z toho i strašně smutná. Dokud dýchám, chtěla bych s tím něco udělat. Ve svých knížkách se proto snažím používat čistý jazyk s určitou poezií a kolikrát mi to nedá, abych se třeba nevmísila i do hovoru mladíků v tramvaji.

* Opravdu?

Když třeba slyším padesátkrát za sebou, jak se oslovují vole, optám se jich: "Pánové, vy se všichni jmenujete volové?" Říkám to kám sice v žertu, ale zároveň tak, aby jim to došlo.

* Jak na vás reagují?

Nemůžu říct, že by se někdo urazil. Spíš se tváří udiveně. Mě ale opravdu strašně mrzí, jak náš jazyk dopadá, jaký se z něj stává chudák. Já si například často doma čtu krásné texty Boženy Němcové a je pro mě utrpením slyšet hovory některých mladých. To se však bohužel netýká jen jejich generace... Chudáci obrozenci se pro záchranu českého jazyka tolik nadřeli, trpěli, pouštěli krev, ale naše doba ho s tou svojí přemrštěnou civilizací může i zničit.

* O čem si tedy povídáte vy, když pov se s setkáte s ženou vašeho věku?

Já se zase tak často s paní v mém věku pan nepotkávám... Kdybych ale přece jen zázrakem nějakou takovou opravdu uviděla, bavila bych se s ní třeba o zahrádce, bylinách nebo o nejnovějších knihách s dobrým vtipem. Taky bych ji mohla požádat, zda by mě nenaučila dělat svíčkovou. A pokud by ji tato témata nudila, zeptala bych se, co soudí o divadle. Vyprávěla divadle bych jí určitě příběh Dany p Medřické, se kterou jsem k kdysi hrála v Kočičí hře, po jejímž zhlédnutí nám psalo hodně sebevrahů a zoufalých lidí, co se díky tomuto představení rozhodli změnit svůj úmysl.

* Zmiňované představení Milostná tajemství, kde hrajete sedmnáctiletou dívenku, vás zavedlo i do útlého mládí. Vybavily se vám vzpomínky na toto období?

Já v nich žiju pořád. To herec musí! Vždycky se ale naplno převtělím, nechci nic karikovat. Jako třeba když si vyndám šatičky z této doby ze skříně nebo z truhly.

* Vy je máte schované?

Maminka si v tom libovala. Někdy si v nich dokonce vyjdu i na ulici. Móda se přece vrací. Viděla jsem nejnovější dámské časopisy, vypadá to na třetí vlnu. Mám totiž pořád stejné míry jako tenkrát.