Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jana Machalická - Pravidla slušného chování...

3. 4. 2009

 

 

Jana Machalická – recenze

Pravidla slušného chování v moderní společnosti - Jean-Luc Lagarce

Lagarceova adaptace společenských manuálů baronky Staffe, spadá, stejně jako My, hrdinové, do posledního období jeho tvorby. Lagarce se v těchto textech odpoutal od pochmurných témat - rodinných vivisekcí, v nichž se zhusta řeší nemoc, smrt, frustrace, komplikované vztahy. V poslední periodě své tvorby se nejenom představuje jako vyzrálý autor, ale také jako originální fabulátor se smyslem pro humor a ironii. Pravidla vznikla rok před Lagarceovou smrtí a inspirací mu byla společenská etiketa, kterou ve Francii koncem 19. století sestavila Blanche Soyer (1845 – 1911). Ta si zvolila pseudonym La baronne Staffe údajně podle svého strýce, a stala se tak jakýmsi francouzským Guthem-Jarkovským v sukních. Pod vlivem svých tet, jež ji vychovaly v buržoazním životním stylu, který určovala pečlivě sestavená etiketa, začala v rychlém sledu vydávat příručky – manuály dobrých mravů. Ty stanovily, jak se chovat v konkrétních společenských situacích, ať už šlo o tragické a radostné záležitosti zásadního významu, či jen o návštěvu nedůležitého společenského dýchánku. Baronka Staffe měla se svými pravidly velký úspěch, její dílka vycházela v reedicích, publikovala v časopisech a novinách a byla považována za znalkyni „pravé francouzské vychovanosti“. Určila, jak má vypadat formální slušnost a zdvořilost „po francouzsku“.

Samozřejmě, že její pokyny jsou z dnešního pohledu směšné a přežité. Dnes už opravdu není třeba dodržovat doporučení, jak se chovat coby kmotr narozeného dítka, který smí věnovat jen přesně určené dary. Ani nevěsta se neocitne v hlubokém opovržení, pokud nepostoupí k oltáři „aniž by vrhala pohledy kolem sebe“ a nepůjde „zpříma rovnou k tomu, co ji čeká“. Lagarce evidentně barončin manuál okouzlil svou naivní prostotou, která bez emocí řeší i ty nejdrastičtější tragédie v lidském životě. Utopilo se vám sedm dětí i s matkou a chůvou. Je třeba dojít k truhláři, faráři a zahradníkovi, rakvičky musí být bílé a květiny jakbysmet. Baronka prostě za všech okolností podává uklidňující návod, jak se chovat od kolébky až po rakev. To mezitím, jak Lagarce sám píše v komentáři ke svému textu „je dlouhým sledem drobných problémů, které se nějak jmenují a žádají si vysvětlení“, a je tedy dobré vědět, že všechny životní okolnosti mají své řešení a dají se vyřídit na úřadě. tím, že se pustil do předpisu manuálu, se nijak neodchýlil od existenciální tematiky, jen na ni pohlédl z jiné strany, jeho Pravidla ukazují totální absurditu lidského konání, které – ať se děje kdekoliv a libovolně dlouho – nakonec skončí vyřizováním funusu, seznamem smutečních hostů a sháněním černých krajek na vdovský klobouk.

Michal Dočekal text svěřil Lubě Skořepové, doyence činohry Národního divadla, která je nejenom nabitá životní energií, ale také dokáže tato pravidla podat s vědoucím nadhledem a životní moudrostí, kořeněnou jemnou ironií. Přednáší text s vrcholnou vážností a pedagogizujícím nátiskem, ale oči jí zároveň hrají netajenou veselostí. Před diváky předstupuje v pánském obleku s motýlkem a kloboukem. Je vrcholně elegantní, nevtíravá, ale i důrazná a nesmlouvavá. Hned si zjedná respekt, chvíli mluví spatra, pak už z větší části předčítá, ale od první minuty diváky vtáhne do světa, v němž je namyslitetelné ignorovat společenský breviář a učinit faux pas. Do světa křtin, kmotrů a svateb v útlém i pokročilém věku, zlatých a stříbrných svateb, vhodných a důstojných toalet, pohřbů, notářů, dědických nároků. Přednáší před paravány se zrcadly a svícny, mezi ní a diváky se na tenkých nitkách pohupují panenky, konvičky, struhadla, plyšoví mědvědi, budíky, skleničky, rámečky a různé ženské jemnosti – nepotřebné harampádí, které nakonec zbude po každém jedinci. Nejprve uvážlivě hovoří ve stoje, pak stejně důstojně usedá na barovou stoličku. Skořepová nejenom graciézními, nevtíravými prostředky dokázala vystihnout jemnou ironii textu, ale také našla přirozený způsob, jak souběžně s tím vyjádřit nekonečnou pošetilost lidské duše, která se zabývá organizací svého života a ten jí zatím protéká mezi prsty.

Pravidla slušného chování v moderní společnosti - Jean-Luc Lagarce

překlad: Kateřina Neveu

režijní vedení: Michal Dočekal

dramaturgie: Martin Urban

výtvarná spolupráce: Zuzana Krejzková

Národní divadlo – Kolowrat – premiéra 24. 1. 2009

(Zdroj: SAD – únor 2009)